Od přírody je člověk důvěřivý, řekl bych věřivý

Od přírody je člověk důvěřivý, řekl bych věřivý. Věří svým smyslům, obrazivosti i paměti, věří rozumu, citům, snahám a vůli, věří nejen sobě, ale i jiným; věří slepě, dětinně, naivně. Víte, jak nekriticky dovedou lidé věřit i dnes; jak pak teprve člověk primitivní! Primitiv nerozlišuje mezi skutečností a výplody fantasie, sny, vidinami, fikcemi, dohady, analogiemi; impulsivně jedná a impulsivně, bezuzdně také myslí. Jeho výklad světa a života je směsice zkušeností a poznatků s nekritickým bájením a přejatými tradicemi. Je to, řekl bych, duševní stav absolutismu; prvotní člověk politicky slepě podléhá vůdci, duchovně kněžím. Tento noetický stav nazývám mythickým — v mythologiích primitivů se nám jeví naprosto zřetelně. […] Jako názor na život a na svět, jako pokus o výklad světa a života je mythus vývojově — v jedinci i společnosti — prvotnější, starší, původnější než kritika a věda, věřivost je v lidech pevněji zakořeněna než kritické myšlení; proto se v historickém vyhrocení toho konfliktu mythus zdá být positivní, kritická věda negativní, protože opravuje a de facto popírá a ničí ty a ony primitivní názory mythické.