Smích znamená nadvládu. Nad tím, čemu se směješ.
Rubrika: Mariusz Szczygieł
Chceš-li pobavit Boha, seznam jej se svými plány
Chceš-li pobavit Boha, seznam jej se svými plány.
Problém je v tom, že Bůh není
Svěřuje se mi: „Často se mi v duchu vrací výjev, který nedokážu zvládnout. Že jsem měl nehodu, přišel jsem o nohy, jsem na vozíku a dělá mi radost pomyšlení, že se o mě bude někdo starat a že lidé na mě budou hodní. Násilím se musím nutit k návratu do skutečnosti. Mám přece nohy, stojím na ulici a žádnou nehodu jsem neměl. Děti mě milují, lidé mě mají rádi, já se mám taky rád, obě manželky se teď dokonce spřátelily. Co bych tedy ještě mohl chtít? S psychoterapeutem jsme došli k názoru, že možná já, ateista, takhle sním o nadlásce, o jakési milosti boží.“
„Takže by stačilo, abys začal věřit v Boha.“
„Ano, ale problém je v tom, že Bůh není.“
Všichni umírají stejně
Ošetřovatelka Bronislava Husovská (roku 2010 se stala Sestrou roku) říká, že když ještě nepracovala v hospici, myslela si, že se věřícím umírá lehčeji. „Ale teď vidím, že před smrtí pociťují pokoru jak věřící, tak nevěřící. A také vidím, že všichni umírají stejně. V naprostém klidu. Zpočátku jsem si myslela, že člověk musí být vnitřně téměř svatý, aby se dostal do nebe. Ale teď se nemůžu ubránit dojmu, že tam přijdou všichni.“
Bůh pro ně znamená samá omezení
„Co říkáte chabě věřícím Čechům?“ ptám se.
„Říkám jim: Bůh není ten, kdo ti něco bere, On ti něco dává! Oni se totiž bojí, že jim Pánbůh vezme peníze, holku, život.“
„Jak to, vezme?“
„Protože Bůh pro ně znamená samá omezení.“
V Česku je nejdůležitější pohoda
Benjamin Kuras, britský dramatik českého původu, si ve své analýze české povahy povšiml, že Angličan akceptuje věci, které dobře znějí, protože je to národ sluchařů. Němec, zrakař, akceptuje něco, co vypadá pěkně a čistě. Ital si potrpí na věci vkusné. Naproti tomu má-li něco akceptovat Čech, musí se v tom dobře cítit.
Hodnoty, jež Češi uznávají, se neliší od hodnot vyznávaných v religiózních zemích
Navzdory značné sekularizaci života se hodnoty, jež Češi uznávají, příliš neliší od hodnot vyznávaných v religiózních zemích. Nejdůležitější je „žít ve spokojené rodině“ (98 %) a mít přítele s nimiž si člověk dobře rozumí“ (98 %). Dále — „žít zdravě a dbát o své zdraví“ (95 %) a „žít příjemně, užívat si života“ (80 %). Ze dvaceti výzkumníky nabízených hodnot je „život podle náboženských principů“ na předposledním, devatenáctém místě. Pokud jde o výchovu dětí, jsou pro Čechy nejdůležitější slušnost, pracovitost a samostatnost. Na posledních místech se ocitly poslušnost a víra.
Pražský biskup přiznal, že křtí pět dětí ročně
Václav Malý, pomocný pražský biskup, kdysi přiznal, že křtí ve své farnosti pět dětí ročně a že to není situace pro české kněze typická. „Já mám více křtů prostě proto, že jsem známý,“ vysvětluje.
Češi jsou mistry pacifismu
Češi jsou mistry pacifismu, ale to neznamená, že jim schází smysl pro čest.
V mém věku už by člověk měl taková magická zaklínadla znát
Pan Jaromír Micka, muž zavalitý a dobře živený, mu klíště vytáhl jediným pohybem. Díkybohu, řekl jsem, načež pan doktor odpověděl, že Bůh s tím nemá nic společného a že důležitá je speciální pinzeta. Když už se nám tak příjemně povídá o náboženství, třeba byste mi, pane doktore, vysvětlil, co říkají Češi, když se křižují. Jezdím sem tolik let, a ještě jsem to nezjistil. Veterinář doširoka otevřel ústa, jako bych mu vysál všechen vzduch z ordinace. „Nemám potuchy,“ řekl po chvíli, „nikdy jsem tuto činnost nepraktikoval. Ale v čekárně sedí ještě jedna paní, ta třeba bude vědět, jak se lidé po česku křižují.“ Zeptali jsme se jí, paní dokonce zatelefonovala kamarádce na Smíchov, ale ani ta to bohužel nevěděla. „Já vám to zjistím,“ slíbil mi doktor, „dejte mi na to pár dní. V mém věku už by člověk vlastně měl taková magická zaklínadla znát,“ uvažoval nahlas.