Rubrika: Karel Čapek

Kde lidem nestačí jejich rozum a soudnost

Kde lidem nestačí jejich rozum a soudnost, musejí si najít nějakou autoritu, noeticky často dost pochybnou; chtějí mít víru a jistotu, vem kde vem. Odtud slepá víra, pověra, církevnictví; odtud — v politice — mythická a mystická víra v kolektivní hesla. Massa, doba chce to a to; velí to a to, a basta. Pohodlná theorie také diktátorů a demagogů. Rozumí se, je tu třeba lišit dvojí. Kolektivní pojmy, jako národ, stát, církev, třída, duch, doby jsou většině lidí příliš složité nebo spíš nepředstavitelné; musí si je zjednodušit na nějakou formuli, kterou potom považují za platný výraz toho kolektiva. Prostě docela primitivně. Anthropomorfisují, tak jako jejich předkové anthropomorfisovali nebe, přírodu a podobně. A ta kolektivní mystika nebývá často nic jiného než maskovaný egoismus — třeba egoismus skupiny, strany třídy. Lidé, kteří mluví jménem národa nebo doby; přičítají sobě samým ten jedině správný cit a smysl pro národ, vlast, dobu ti druzí, hlavně ti kritičtější, podle nich toho pravého citu a smyslu nemají, jsou reakcionáři, zrádci a podobně.

Karel Čapek: Hovory s T. G. Masarykem: Myšlení a život

Když ponoříte do vody konec hole, zdá se vám, že je zlomená

Když ponoříte do vody konec hole, zdá se vám, že je zlomená; je to zrakový klam, který dodatečně korigujeme jinou zkušeností. Víme, že se zkušenost mýlívá, mýlí se smyslové i rozum; proto myslící, kritický člověk upadá ve zvláštní neklid, ví, že se může mýlit. Ptá se a musí se ptát, jsou-li věci skutečně takové, jak je vidíme a zakoušíme svými smysly, jak si je představujeme a jak o nich soudíme. Ptá se, co jsou; jaké jsou doopravdy ty věci, a co je, jaké je naše poznávání. Je naše poznání objektivní, to jest odpovídá více méně věcem, jaké skutečně jsou? Nebo je subjektivní, to jest více méně podmíněné našimi smysly, naší zkušeností a rozumovými schopnostmi? Co je v našich představách, soudech a poznatcích objektivní, co subjektivní?

Karel Čapek: Hovory s T. G. Masarykem: Myšlení a život

Mythus se tvořil tisíce a tisíce let

Mythus se tvořil tisíce a tisíce let — proto je kolektivní, je tradiční a dostávalo se mu snadno obecného konsensu. Proti tomu kritickost, vědeckost jako věc nová je individuální, rodí se z osobního nadání a z osobní zkušenosti — proto na vyšším stupni vzdělání vzniká obecný konsensus daleko nesnadněji. Věda není kolektivní, nýbrž kooperativní; a to víte, kooperace je vždycky, v myšlení jako v praxi, těžší než spontánní, hromadný konsensus. Konflikt kritického vědění a mythické víry se v celých dějinách jeví jako konflikt jedinců a minorit s majoritou.

Karel Čapek: Hovory s T. G. Masarykem: Myšlení a život

Lidská kultura vůbec probíhá trojím stadiem

[Podle] Comta máte, že lidská kultura vůbec probíhá trojím stadiem: theologickým — s vývojovými stupni fetišismu, polytheismu a monotheismu — metafysickým, které místo božstev klade abstraktní pojmy, a konečně positivním, vědeckým, které místo hledání prvních příčin zjišťuje fakta a jejich řád a zákony.

Karel Čapek: Hovory s T. G. Masarykem: Myšlení a život

Od přírody je člověk důvěřivý, řekl bych věřivý

Od přírody je člověk důvěřivý, řekl bych věřivý. Věří svým smyslům, obrazivosti i paměti, věří rozumu, citům, snahám a vůli, věří nejen sobě, ale i jiným; věří slepě, dětinně, naivně. Víte, jak nekriticky dovedou lidé věřit i dnes; jak pak teprve člověk primitivní! Primitiv nerozlišuje mezi skutečností a výplody fantasie, sny, vidinami, fikcemi, dohady, analogiemi; impulsivně jedná a impulsivně, bezuzdně také myslí. Jeho výklad světa a života je směsice zkušeností a poznatků s nekritickým bájením a přejatými tradicemi. Je to, řekl bych, duševní stav absolutismu; prvotní člověk politicky slepě podléhá vůdci, duchovně kněžím. Tento noetický stav nazývám mythickým — v mythologiích primitivů se nám jeví naprosto zřetelně. […] Jako názor na život a na svět, jako pokus o výklad světa a života je mythus vývojově — v jedinci i společnosti — prvotnější, starší, původnější než kritika a věda, věřivost je v lidech pevněji zakořeněna než kritické myšlení; proto se v historickém vyhrocení toho konfliktu mythus zdá být positivní, kritická věda negativní, protože opravuje a de facto popírá a ničí ty a ony primitivní názory mythické.

Karel Čapek: Hovory s T. G. Masarykem: Myšlení a život

Poznání věcí, jednotlivin, poznání konkrétní se zakládá na poznání abstraktním

Poznání věcí, jednotlivin, poznání konkrétní se zakládá na poznání abstraktním. […] Vývojově a logicky poznání abstraktní jde před poznáním konkrétním. […] Kdybychom neprošli cestou abstraktního poznání, stáli bychom jako poloslepí před světem konkrétních jednotlivin. […] Poznat znamená co nejpřesněji, co nejplněji poznat skutečnost konkrétní; právě k tomu je nejprve třeba si vyabstrahovat, theoreticky zkonstruovat a uvést ve vědní systém konstitující prvky a obecné zákony věcí a všelikých dějů — ale nezapomínat, že pravým předmětem a cílem poznání je ten svět jedinečných bytostí a věcí, který a jen který je nám dán.

Karel Čapek: Hovory s T. G. Masarykem: Myšlení a život

Vždycky jsem pracoval rád

Vždycky jsem pracoval rád a snažil se být praktický, obracel jsem se k praxi a do praxe; ale není praxe bez theorie. Theorie nemusí být formulována pro sebe, stačí, když podkládá a řídí praxi. Theorie má hodnotu, i když nemůže sloužit praxi hned. Po znávat je právě tak důležité jako jednat. Jednáním poznáváme, k jako poznáváním připravujeme správné jednání. Je-li někdy rozpor mezi theorií a praxí, pak je někde chyba: buď je špatná ta theorie nebo ta praxe, často obojí. Při vší praktickosti jsem všude pro theorii, pro theoretické poznání vědecké a filosofické. Jsem proti planému spekulování, proti hře se slovy, jsem proti špatné praxi a proti práci zbytečné — tak jako theorie může být bezkvětná, tak bezplodnou může být praxe. Práce a užitek nejsou smyslem života — čert je velmi pracovitý, kutí ve dne v noci, a přece je hloupý. Aspoň náš čert český a slovenský. Jsem pro věcnost, pro poznání věcí konkrétních.

Karel Čapek: Hovory s T. G. Masarykem: Myšlení a život