Citace

Výchově hochů u nás chybí pěstování samostatnosti

Výchově hochů u nás chybí pěstování samostatnosti, sebevědomí a čestnosti. Já jsem byl k samostatnosti nucen od dětství starostí o chléb i tím, že jsem se, vzdálen od rodiny, musil starat sám o sebe a sám všecko rozhodovat; tož to je jiný případ; ale celá naše výchova nevede ke kuráži. Jen se brzo hmotně zajistit, nejraději v úřadě, aby byl člověk pod pensí… Já v tom vidím konec konců strach před smrtí, strach ze života podnikavého, odpovědného, dobyvatelského. Pravda, nám chybí moře, nám chybí vědomí, že na druhé straně je také svět; sedíme jako žáby v rybníce a kuňkáme na sebe.

Karel Čapek: Hovory s T. G. Masarykem: Věk mladosti

My vždycky budeme maličká minorita ve světě

My vždycky budeme maličká minorita ve světě, ale když něco pořídí malý národ se svými malými prostředky, má to zvláštní a nesmírnou mravní cenu, jako ten vdoví groš. My nejsme horší než kterýkoli národ na světě, a v některých věcech jsme i lepší, i v cizině to už začínají vidět. To nevadí, že jsme národ malý; má to své přednosti, můžeme se líp znát a žít intimněji; můžeme se víc cítit doma. Ale je veliká věc, když malý národ mezi velkými nezůstane pozadu a má podíl na práci k vyšší lidskosti. … . To je problém malého národa: my musíme dělat víc než jiní a být šikovní; ale kdyby na nás někdo šel, s násilím, tož se nedat… Nedat se, to je všechno.

Karel Čapek: Hovory s T. G. Masarykem: Věk mladosti

Otrok má vždycky metody otrokáře

Otrok má vždycky metody otrokáře a mstí se, kde může. Teď si vemte, jaký pokrok už je dnešní škola; ale ještě mnoho se dá na ní reformovat, aby vychovávala samostatné a sebevědomé lidi, lidi s kuráži do života. Reforma školy je právě také reformou učitele, učitelů; to znamená zvyšovat jejich sociální úroveň i vzdělání.

Karel Čapek: Hovory s T. G. Masarykem: Věk mladosti

Svět netrpí nedostatkem náboženství, trpí nedostatkem lásky

Dovolte mi, abych to zakončil příběhem. Byl jednou jeden muž, který objevil umění rozdělávání ohně. Vzal vše potřebné, odjel na sever, do oblastí věčně pokrytých sněhem, a jednomu tamnímu kmeni tam své umění předal. Všechny to velmi zajímalo. Ukázal jim také, k čemu všemu se dá oheň využít — mohou na něm vařit, mohou si zatopit a podobně. Byli tak vděční, že se to mohli naučit! Ale dříve než mu stihli svou vděčnost vyjádřit, byl pryč. Netoužil po jejich uznání či po jejich vděku. Šlo mu jen o to, aby se měli dobře.

A tak šel zase k jinému kmeni a i tam začal lidem předávat své umění. I tito lidé měli o oheň velký zájem, ale měli také zájem o to, aby byli spokojeni jejich kněží, kteří už si stihli všimnout, že za tímto mužem jdou davy lidí, zatímco oni sami ztrácejí na popularitě. A tak se rozhodli se ho zbavit. Otrávili ho, ukřižovali ho, je celkem jedno, jak to vyjádříme. Ale pak začali mít strach, aby se lidi neobrátili proti nim, tak vymysleli něco chytrého. Víte, co udělali? Nechali udělat portrét tohoto muže a připevnili jej v chrámu na hlavní oltář. Instrukce k rozdělávání ohně umístili před něj. Pak lidi naučili, jak tento portrét uctívat a instrukcím se klanět, což také lidé poslušně dělali po celá staletí. A tak to uctívání pokračovalo, ale oheň byl pryč.

Kde je ten oheň? Kde je ta láska? Kde je ta droga, která pochází z vašeho systému? Kde je ta svoboda? O toto všechno na duchovní cestě jde. Bohužel však máme sklon ztrácet to všechno ze zřetele. Toto všechno je Ježíš Kristus. Ale my jsme kladli největší důraz na: „Pane, ó pane,“ nemám pravdu? A pokud nás uctívání nepřivádí k ohni, pokud nás zbožňování nepřivádí k lásce, pokud nás liturgie nepřivádí k jasnějšímu vnímání skutečnosti a pokud nás Bůh nepřivádí k životu, k čemu pak vlastně náboženství je, kromě toho, že přináší světu další dělící čáru, fanatismus a nepřátelství? Svět netrpí nedostatkem náboženství, v běžném smyslu toho slova, trpí nedostatkem lásky, nedostatkem uvědomění, nedostatkem bdělosti. Lásku probudí jen a jen uvědomění a bdělost, nic jiného.

Anthony de Mello: Bdělost